Černá kniha

Více než dvacet let, které uplynuly od prvního vydání románu nazvaného Černá kniha, dílu nijak neublížilo. Orhan Pamuk, nositel Nobelovy ceny za literaturu, o tajemném pátrání v ulicích Istanbulu. 

Hlavní hrdina, advokát Galip, pátrá po své záhadně zmizelé ženě Rüye a nevlastním bratru Celâlovi, známém novináři, jehož sloupky o Istanbulu a jeho historii tvoří důležitou část bohaté románové koláže. Galip se při svém pátrání vydává do spletitých ulic Istanbulu, dostává se do podsvětí, bloumá po chudinských předměstích a setkává se s mystiky, blázny i politickými aktivisty, pročítá Celâlovy novinové sloupky a populární detektivní romány a nakonec odhalí šokující pravdu o své ženě i o sobě samém. 

"Asi není přehnané tvrzení, že Černá kniha je jedním z nejzajímavějších románů (a čtivý překlad tomu pomáhá), které v poslední době u nás vyšly. Je náročný, inteligentní, geniálně promyšlený, leč zároveň zvláštním způsobem spontánní. Je to román dotýkající se těch nejzajímavějších a nejtěžších otázek člověka, jeho dějin a kultury. Zároveň je par excellence historický: na rozdíl od dnes tolik populární literatury od Dana Browna až po Umberta Eca nevidí dějiny jako výsledek tajného spiknutí, nýbrž jako tajemství. Vnímá je jako problém, který stojí za to zkoumat," napsal o knihe Ladislav Nagy letos v lednu v Lidových novinách. 

Netají se přitom tím, že jde o knihu pro zdejšího čtenáře místy neproniknutelnou, například proto, že obsahuje mnoho odkazů nejen k západná, ale i k východní tradici. S něčím může pomoci zevrubný doslov překladatele Petra Kučery, něco zůstane možná neosvětleno. Přesto to nemusí vadit. 

"Galip se postupně stává Celâlem, Východ se stává Západem, ne nutně je tento pohyb jednostranný. Pamuk píše z turecké perspektivy, takže vnímá Západ jako cosi celistvého; stejně tak by ze západní perspektivy bylo možné tvrdit opak, že Západ se rozpouští ve Východu. Řečeno slovy modernistického básníka: Věci se rozpadají, střed je nedokáže udržet," ještě jednou z recenze v Lidových novinách.