Bez ohlávky

 Bez ohlávky. Rozhovor, který se socioložkou Jiřinou Šiklovou, vedli Michal Plzák a Magdalena Čechlovská. 

Jiřína Šiklová je živel a je to dobře vidět i z rozhovoru, v němž si nebere servítky, ať už otevřeně mluví o své minulosti nebo o lidech kolem sebe. Vzpomíná na svůj vstup do KSČ, na roli při Pražském jaru i na politickou perzekuci, kdy jí horzilo deset let vězení, z něhož byl nakonec i tak dlouhý rok, za ilegální kurýrní práci. I díky ní totiž fungoval  kanál, přes který se do Československa v době normalizace dostávaly exilové časopisy a v zahraničí vydané knihy doma zakázaných autorů. Šiklová si jako významná spojka mezi disidenty a exilem počínala velmi neohroženě. Rozvinula k dokonalosti své konspirativní schopnosti, takže zůstala až do zatčení v roce 1981 neodhalena.

Líčí i své  aktivity po roce 1989. V devadesátých letech minulého století založila Gender studies, centrum zabývající se rovností pohlaví, a mimo jiné také neúspěšně kandidovala za Zelené do Evropského parlamentu. Její vzpomínky naštěstí nejsou nudné, ale jde zároveň o jakési komentované dějiny.

Stranou nezůstalo ani její soukromí, které je, jak se ukazuje, často skrytou motivací významných rozhodnutí. Někomu možná nebude sedět otevřenost, s níž socioložka mluví napířklad o svých vztazích a mužích kolem sebe, ale bez ní by to nebyla ona.